MEZI MĚSTEM A VENKOVEM - Urbánní a krajinné struktury na hranici města.

řešení konkrétního úseku Vídeňské silnice.
diplomový projekt
VŠUP 2011

Ocenění:

- Cena Josefa Hlávky
- 3. cena České komory architektů
- Zvláštní cena ArchiCad
- finále Young Architect Award
- cena atelieru VŠUP

Hodnocení poroty ČKA:

Adam Vízek si jako téma své diplomní práce vybral aktuální a závažný problém: nekontrolovaný růst měst, respektive neohraničenost jejich okrajů. Namísto péče o čitelnost, hustotu a kvalitu sídla města a vesnice expandují do krajiny. Je to jednodušší a prvoplánově levnější, ale negativní důsledky jsou patrné. Rozpad struktury měst, neudržitelně rostoucí náklady na infrastrukturu a exploatace krajiny - řekněme přírody.

Jedním ze signifikantních jevů expanze je příjezd či výjezd z města. Nekončící postmoderní periferie, která postrádá kouzlo industriálních periferií z přelomu minulého a předminulého století, uvítací cesta lemovaná logistickými parky, velkosklady, supersamoobsluhami a monokulturními kobercovými nálety satelitních rodinných domků.

Adam si vybral modelový příklad výpadovky známé jako „Stará benešovská“. Třicet kilometrů území obklopujícího silnici pečlivě analyzoval, pojmenoval a rozčlenil na významově jasná území: „ulice velkoměsta“, „hrana velkoměsta“, „příjezdová cesta alejí“, „malé tranzitní město“ „krajina“ atd.

Adamův přístup je nejlépe vidět v místě „vyhlídka“ - Adam Vízek pečlivě vytipoval místo - hranu obzoru, kde se při výjezdu z města otevře krajina a loučíme se s velkoměstem a naopak, při příjezdu se nám na této hraně poprvé otevře pohled na město.

Jedním z nejzajímavějších momentů Adamovy práce je kombinace poetiky, „práce s obrazem či archetypem“ (alej, zájezdní hostinec) a racionální úvahy plynoucí z přesné analýzy. Citlivost se potkává s rozumem.

Jednotlivé obrazy, tedy definice míst, Adam zjednodušeně, ale přesvědčivě vystihuje zákresem - takřka logem místa. Jednotlivá místa Staré benešovské začínají být pochopitelná, srozumitelná a mají vzájemnou souvislost. Celek, který tato jasně definovaná místa tvoří, má traktování a dynamiku.

Adam pracuje s licencí citlivého vizionáře a sděluje, jak s krajem ideálně nakládat - tedy neřeší vlastnické vztahy, vymyká se zatuhlé realitě, některé části nemilosrdně bourá - tak, aby doložil svoji tezi: nerozmělněná, ostrá hranice mezi sídlem a krajinou dá vyniknout obojímu.

Z jeho práce se tak vlastně stává idealistický manuál, který by se měl dostat do ruky starostům měst a obcí, správcům krajiny a ostatním dotčeným. Umění citlivě pracovat s obrazy, schopnost je pojmenovávat a číst významy jsou v současné době mimořádně důležité.

Na podrobné a srozumitelné prezentaci projektu se stále pracuje - omlouváme se. V případě Vašeho zájmu o tuto práci, mne prosím kontaktujte.

Stručná průvodní zpráva:

Proč řeším prostor mezi městem a venkovem? Je to obava ze ztráty krajiny. Je to ale i obava ze ztráty města.

Suburbie a periferie města mě zajímá především jako celek. Zajímá mě jako krajina. Krajina jako mozaika, jako jeden celek složený z odlišných prvků s kontrastem mezi intravilánem a extravilánem. Domnívám se, že kvalita sídla není tvořena jen jím samým, ale možná i více jeho okolím, stejně jako sebelepší architektura domu nenapraví špatný urbanismus města.

Řešené území je pás kolem silnice č. 603, lidově zvané stará Benešovská, na periferii Prahy, oficiální název je Vídeňská ulice. Jako pracovní název jsem pro celý úsek zvolil Vídeňská silnice.

Základní koncepce řešení vychází z rozmístění a hustoty současné zástavby v území. Hranice mezi zástavbou s hustotou blížící se městu a územím zastavěným mnohem řidčeji je v reálu poměrně ostrá. Ta ohraničí území, které se snadno může a také by se mělo v mém návrhu stát městem. V blízkosti města pracuji s prstencem izolovaných satelitních městeček, za nimi dotvářím pás lesů, volnou krajinu, vesnice a další městečka.

Z takto koncepčně vyřešeného téměř třicetikilometrového úseku vybírám dva protikladné výseky (intravilán a extravilán). Zde chci vytvořit a ukázat kontrast mezi městem a krajinou.

V obou výřezech se v další práci zaměřuji na konkrétní klíčový uzel – detail, kterým se podrobněji zabývám. Ve městě řeším podobu nového městotvorného centra – strukturu zástavby, která nahradí dosavadní extravilánový charakter komunikace intravilánem. Na venkově navrhuji podobu kopce Mandavy jako důležitého krajinného bodu na cestě a v krajině.

Jako doplněk a protiklad k těmto podrobněji řešeným klíčovým místům volím pro město jeho okraj, pás krajiny, který ho obklopuje, řeším a vytvářím tak jeho hranici. Pro volnou krajinu naopak můžeme považovat za limitu v ní ležící suburbii. Zde se zabývám hledáním její identity a vytvořením čitelného a identického místa.

Výběrem výřezů odlišné velikosti a měřítka z urbánních i neurbánních struktur ilustruji svůj návrh pestrého řetězu odlišných sídel a krajin různých velikostí a měřítek. Byť jednotlivé články mají mnoho podob, základní je vztah intravilán versus extravilán. Ten nesmí přestat existovat, jinak bychom ztratili nejen krajinu, ale také město.